Tisková zpráva: SLAVNOSTI DNE

Dalibor David (1972), absolvent malířského ateliéru Jiřího Sopka, patří mezi výrazné koloristy současné české malby. Předměty a  figury ztrácí v obrazech autora objektivní formy a stávají se hravou i ironickou oslavou uplynulého času. Výstava Slavnosti dne je kontemplativním zamyšlením nad statusem lidské přítomnosti, která se tu jeví svou podstatou blízká snu a snění.

Impulzem k tvorbě obrazu jsou autorovi předměty v jeho blízkém okolí, věci jež se vyjevují a mizí v čase, dále prostředí, v němž je osudově zabydlen a s nímž srůstá, ale také mimovolná paměť, která z minulosti náhodně loví místa a situace, které se něčím podstatným zapsaly do umělcova podvědomí. Z krajiny jako kontinuálního, nepřehledného prostoru se vždy vyloupne jen to, co má bezprostřední vztah k přímému prožitku, a co reprezentuje jakýsi archetyp, objektivizaci symbolu, jenž chce být podržen, zachycen a prozkoumán i s časovým odstupem, nebo právě proto, že se vynořil z oceánu zdánlivého zapomnění. Ať jím je ztemnělá hora podobná vyhaslé sopce, na jejímž svahu se rýsuje skalní výrůstek v podobně podivně magické hlavy a nad níž se vznáší fialový obláček, ať je to hromada kamení, která se pod vlivem světla proměňuje v konstelaci barevně zářících drahokamů, jež jako by byly viděny dětským zrakem lačným nových, nikdy nekončících objevů, nebo ať je to krajina, z které v redukci zbývá jen nosný malířský vztah mezi velkým rozpínavým barevným mrakem a kresbou naznačenými, vizuálně prostupnými domy na ostře zalomené zemské desce.

K slavnostem zapomenutých a znovu se vracejících dní patří předměty, kterými prostupuje paměť jako nevyzpytatelné, neustále se měnící počasí. Dámská lodička je mizející věcí i metaforou ženství, které proplouvá všemi směry neklidnou mužskou obrazotvorností. Kytice květin se proměňuje v útes, u nějž by mohly kotvit bárky nadčasových dobrodružství. Ovoce na míse rozvlňuje zrak, statický motiv se mění ve vizuální výpravu za horizont poznání, do samotného nitra či jádra fenoménu. Jsou tu i obrazy, v nichž je podstatné ztajené, tajnosnubné dění. Sublimovaná akce. Posluchač hudby skrytý v polštářích a pokrývkách postele. Anonymní noha nafukující matraci. Kajakář mířící po řece do peřejí snů. To vše jsou okamžiky dnů, v nichž se cosi zrodilo. Dalibor David tyto momenty znovu zpřítomňuje tím, že je nalézá jako čistě barevné vztahy, v nichž ožívá dynamika prožitého. Vše se tu osvobozuje od diktátu banálního času a všední pěny dní. Obrazy Dalibora Davida jsou jako dobré knihy, které mají schopnost vykouzlit nečekaný pohled na to, co jiní vidí jako smutnou, šedou a ubíjející realitu.    

Petr Vaňous  

Dalibor David (1972 ve Valašském Meziříčí) absolvoval v l. 1986-1990 SUPŠ v Uherském Hradišti a v l. 1990-1997 Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Malba I, škola prof. Jiřího Sopka). V druhé polovině 90. let se účastnil výstavní iniciativy studentů Sopkova ateliéru, jejichž výstupem byly projekty nazvané „Punčový řez“. Do kontextu současné malby zařadily díla Dalibora Davida výstavy 4 x 1 (Galerie VŠUP, Praha, 2002), Resetting / Jiné cesty k věcnosti (GHMP – Městská knihovna, Praha, 2007-08), účast na sympoziu Felixe Jeneweina (Kutná Hora, 2008), výstava MEN (Alšova jihočeská galerie, Hluboká n. Vltavou – zámek, 2022), výstavní projekt Bez tváře (GVUO, Ostrava, 2024), účast na dvou výstavách Uvnitř pohybu (Galerie SmeranaQ, Praha; České centrum, Paříž, 2024) nebo účast na výstavě Barva času. Jiří Sopko a jeho žáci (Galerie Portheimka, Praha, 2025). V r. 2011 vystavoval společně s Jiřím Sopkem v Galerii Sýpka (Valašské Meziříčí), v r. 2016 s Markétou Othovou (Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice) a v témže roce s Jiřím Středou v Jihlavě (OGV). V současnosti vystavuje paralelně v Brněnské Galerii OFF/FORMAT (společně s J. Grodlem a A. Helovou).