Tisková zpráva: ILUZE PŘÍTOMNOSTI

Malířka a grafička Markéta Bábková se ve své tvorbě dlouhodobě zaměřuje na výzkum principů zpřítomění. Zabývá se otázkami, co přítomnost vůbec je, jaký naplňuje status a jak ji lze časově vymezit a vizuálně podchytit. Zatímco ve starších obrazech vycházela z „aranžované“ a „nálezové situace“, z nichž budovala svá zátiší, další krok směřoval dál, k překonání statického předpokladu malované předlohy ve vazbě na totalitu jeho popisnosti a k rozšíření věcného stavu o jeho paměťové a emocionální hodnoty. Tomu odpovídá také proměna malířského výrazu (např. tendence k monochromu či k jemné, sotva viditelné lazurní malbě). Tradiční žánr zátiší se tu vyvazuje z jednoznačné tvarové definice, a tím je oslabována jeho časová přítomnost. Věcnost a figurace je převedena prioritně do vztahových momentů, které se opakují. Opakovaná zkušenost je automatizována a tím zapomínána. Úkony jako zavazování tkaničky u bot provádíme mimovolně. Klidně se přitom můžeme soustředit na jiné věci. Podobné je to u prohlížení mobilu. V obou případech jsme přítomni v konkrétní fyzické situaci (např. sezení), ale naše skutečná, vědomá přítomnost, je jinde. Dochází tu ke štěpění integrity, pozornosti a s nimi i k zproblematizování tzv. přítomnosti.

To samé se děje, když si snažíme vybavit nějakou vzpomínku. Momenty minulosti se jako částice vbourávají do naší fyzické přítomnosti a oslabují ji v jejím plném vědomí. Intenzivní vzpomínky naminulost nás vyvazují z vědomé přítomnosti. Jsme duchem jinde. Literárně se tento stav popisuje jako „zasnění“. Rozměr snu a snové logiky se přirozeně propisuje také do současné podoby obrazů Markéty Bábkové. Autorka jakoby si tu vybavovala zastřené pohledy na mimovolné činnosti nebo jejich věcné stopy a otisky, kterých byla svědkem, ale které zmizely v propadlišti času. Analogickým momentem této rekonstruované registrace je potom „periferní“ pozornost. Něco, co jsme zahlédli v tak krátkém okamžiku, že si nejsme jisti, neboť nemohla proběhnout rozumová reflexe spatřeného. A tento rozostřený obraz, ať už pohybem, nebo neúplnou pamětí, je právě deklarací vztahu mezi iluzí a přítomností.

Iluze přítomnosti v současném díle Markéty Bábkové má mnoho podob. Jedním z klíčových metod, které používá, je překlopení čtecího klíče, znejasnění epicentra námětu a zaostření jeho okraje (Novotvar/Dream together, 2025). Z dění na periferii obrazu odhadujeme ústřední námět, který zůstává zastřen. Tím nás umělkyně vztahuje do rekonstrukční databanky naší paměti a do depozitáře naší imaginace, prostřednictvím kterých tak ve svém vědomí vstupujeme do obrazové situace a oslabujeme tak svou fyzickou a s ní i společenskou přítomnost v galerii. Potkáváme se vzájemněve zcela jiné dimenzi, kterou můžeme směle nazvat iluzí přítomnosti. Neboť se díky autorce propojujeme prostřednictvím malířské iluze s jinými místy v jiných časech.

Petr Vaňous, prosinec 2025

Markéta Bábková (1993 v Brně) absolvovala v letech 2009-2013 Střední školu umění a designu, stylu a módy v Brně (obor Užitá malba, ak. mal. Petr Veselý) a v letech 2013-2019 pražskou Akademii výtvarných umění (ateliér Malba III, Škola prof. Michaela Rittsteina, Škola Josefa Bolfa). V r. 2017 studijně pobývala na Universitatea Nationala de Arte v Bukurešti (Ateliér malby, Conf. univ. Dr. Petru Lucaci). V r. 2019 obdržela hlavní cenu Grafiky roku 2018 v kategorii C/B (malý formát/ studenstká práce) a v kategorii Tisk z výšky (Speciální cena za grafické techniky). V r. 2021 obdržela Cenu sympatie diváků v rámci 14. ročníku Ceny Kritiky za mladou malbu s přesahy a v r. 2024 v rámci Grafiky roku 2023 získala Hlavní cenu v Kategorii A – Velký formát.