Tisková zpráva: NO PLACE _ NO FACE

Karolína Netolická (1993) absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. V roce 2022 získala Cenu kritiky za mladou malbu. Je autorkou převážně velkoformátových kreseb na plátně. Soustředěně pracuje od detailu k celku    suchým pastelem nebo i mikrotužkou. Protagonisty snových nočních výjevů jsou mladí lidé a zvířata, srnky, losi, ovce, holubi. Ve stejném časoprostoru se vznášejí masky a balónky, odlesky a stíny. Autorka se zabývá vztahem člověka a přírodního světa, sociologickými teoriemi a individuálními touhami, zjevným a skrytým. Přitahuje ji světlo hvězd i temná hmota kosmu. V jejím přístupu je stále víc sochařského uvažování o hmotě a prostoru.

V loňském roce představila dvě nové fáze své tvorby – vitalistickou na pražské výstavě   Vlnění, mytologickou pak v projektu Ariadna v olomoucké Galerii Caesar. Důležité pro ni byly rezidence a sympozia v Kroměříži, Olomouci nebo Kutné Hoře, díky nimž na sebe nechala působit odlišná prostředí. Malé formáty, malba akrylem a bílá kočka jsou v její práci čerstvou etapou.

Procházky nočními místy jsou inkubátorem imaginace. Po chladném podzimním listí      našlapuje bílá kočka bez tváře. Motiv se propálil do paměti, ustálil se jako sítnicová        fotografie. Malá šelma se stává zástupným symbolem věčného nomádství. Je svobodná,     nepatří nikomu. Nepřilne k domu, kde se k ní nechovají dobře. Můžete ji přilákat, ale stejně       nezůstane.

Vydáme-li se na cestu předpokládáme volbu na několika rozcestích, opouštíme výchozí bod. Už nikdy se tam nevrátíme. Vše plyne. A místa nezůstávají stejná. Opouštíme to, co známe, ve prospěch neznáma. Jakmile vykročíme, nelze předvídat, kudy se cesta povine, a co nám přinese. Trumfy v ruce neudržíme věčně. Vydáváme-li se na cestu očekáváme překvapení. Změnu. Mezi mosty, břehy, temnými lesy a ucpanými dálnicemi, zatáčkami a odpočívadly vyplouvají na povrch věci, které nosíme v sobě. Jsme bytosti svázané s místem nebo stvoření schopná zvládat a přijímat neustálou proměnu?

Modernita se dostala do stavu, kdy život vnímáme jako změnu. Neustálý pohyb, jejž nejde nijak zastavit. Člověka charakterizuje hledání, těkavost, nezakotvenost. Stáváme se      kočovníky digitálního věku, můžeme žít kdekoliv a realizovat se online. Na cestě, tak si stále připadáme. Každé místo vznese svůj nárok – na otisk některých území zapomínáme    rychle, jiné kraje objevujeme se zájmem. Ať se zdržíme nebo pokračujeme dál, budujeme si své vlastní mobilní muzeum zklamání. Vyskočit z vleku očekávání lze jedině v noci, v době snění. Útěchou nám může být, že kočka není na cestě, ale na obchůzce.

Martina Vítková

Karolína Netolická (*1993, Praha) absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér kresby Jiřího Petrboka, 2016-2022). Během studia dvakrát získala cenu Ateliéru (2019, 2022), v roce 2022 vyhrála 15. ročník Ceny kritiků za mladou malbu.

Samostatně vystavuje v České republice i v zahraničí (2025 Nová síň v Praze, Lite-Haus Galerie v Berlíně, Galerie Caesar v Olomouci; 2024 Městská galerie v Říčanech; 2023 České centrum ve Vídni, Pekelné sáně v Kroměříži, Bold Gallery v Praze; 2022 Art Space NOV v Pardubicích, Artefin Gallery v Měšicích, Městské divadlo v Kolíně; 2021 Galerie Dole v Ostravě, Galerie Peron v Praze).

Byla zastoupena na skupinových výstavách (2025 GHMP Praha, 2024 FSUP Prostějov, Dot. Contemporary v Bratislavě, Centrum Bavaria Bohemia v Německu, Galerie Felixe  Jeneweina v Kutné Hoře, Galerie Portheimka v Praze; 2023 4+4 dny v pohybu Erpet    centrum Smíchov v Praze, Magnus galerie v Praze, Galerie Shipka Bulharsko, 2021    Giudecca Art District v Benátkách, GASK Kutná Hora, 2020 Palazzo Albrizzi-Capello v  Benátkách).

V roce 2024 se zúčastnila sympozia Černé třešně v Ateliérech Pekelné sáně v Kroměříži. V témže roce byla rezidentem Galerie Telegraph v Olomouci. V roce 2021 se zúčastnila XXI. Sympozia současného umění Felixe Jeneweina v Kutné Hoře.